Proběhlo první debatní setkání

Tak první debatní setkání je zdárně za námi.

Petr Špecián přehledně představil Harrisův projekt a jeho hlavní argumentační body, následně ukázal několik problematických momentů Harrisova systému, a diskuse mohla začít..

Děkuji za účast všem diskutujícím, věřím že to bylo přínosné pro nás všechny a snad se nám takto podaří vytvořit dobrou tradici..

Příští termín diskuse přesuneme s ohledem na studenty neurověd na středu, tedy 11.5.2011.

-----

UPDATE: Stručné shrnutí výstupů první debaty

Při kritickém vyrovnání s Harrisovými základními myšlenkami (totiž, že 1) dobro = blahobyt (well-being); 2) well-being je stav mysli vědomých tvorů, veličina objektivně zjistitelná, závislá na stavech mozku a světa popsatelných (neuro)vědeckými mětodami; 3) hodnoty jsou hodnotami do té míry, do jaké přispívají k well-being; 4) morálka je nedostatečně rozvinutým vědeckým oborem) se objevilo několik základních kamenů úrazu.

Harrisův systém se sice na základě normativního elementu, kterým je well-being, vyhýbá naturalistickému omylu (naturalistic fallacy), ale nikoli již Mooreovu argumentu otevřené otázky (open question argument), přestože sám Harris žije v domnění, že tuto obtíž vyřešil. Celý systém stojí a padá s přijetím základní hodnoty (tzn. well-being), které není až tak samozřejmé a "jediné rozumné", jak H. argumentuje. Navíc pro ty, kteří se domnívají, že well-being budou nejlépe maximalizovat až v posmrtném životě, je celý argument bezzubý.

Harrisův systém navíc obsahuje řadu problémů, které patrně nelze řešit prostředky, které by byly systému imanentní (vnitřně vlastní) - není pochopitelné, jak by vědci chtěli na základě měření blahobytu (vědecky) rozhodnout, zda je lepší maximalizace krátkodobého nebo dlouhodobého well-being, nebo zda se má maximalizovat sumární či průměrný well-being. Celý systém navíc vykazuje rysy konstruktivistického racionalismu kritizovaného Hayekem - důsledky různých zásahů (zavedení dokonalého detektoru lži atp.) nadšeně propagovaných Harrisem jsou v extrémně složitém systému, jakým je svět vědomých bytostí, zcela nepředvídatelné a deterministický chaos je smrtelnou nemocí každého konsekvencionalismu (etiky vážící důsledky). Poněkud orwellovsky vypadá rovněž vize moudrých neurovědců, kteří znají dobro o sobě a v zájmu obecného blaha je vnutí prostému lidu, nebo propagace chirurgické úpravy "špatných" životních preferencí (např. u psychopatů).

Ke shodě jsme nedospěli ani ohledně Harrisova tvrzení, že propast mezi hodnotami a fakty je pouze zdánlivá.

Díky všem účastníkům za plodnou debatu a zajímavé podněty pro přemýšlení - budeme se těšit na další spolupráci.